🐿️🌰🥜🐿️🌰🥜🐿️🌰🥜🐿️🌰🥜🐿️🌰🥜🐿️🐿️
… milujeme pozorovat zvířátka a naše zrzečka se tu prochází pro naše potěšení…
… dobře ji krmíme…
… u nás veverušky nechybí v žádné zalesněné oblasti od nížin do hor a přivykla i na městské parky, kde ztrácí plachost. V posledních desetiletích se projevilo výrazné snížení početnosti veverek – zatímco na počátku 20. století se u nás ročně lovily v 60-110 tisíci kusech, o 50 let později činily roční úlovky jen několik set kusů. Nyní už jsou veverky delší dobu celoročně hájené, a přesto se s nimi setkáváme stále- milují čistotu prostředí…
…vyznačuje se silnými zadními končetinami s dlouhými prsty, velkými drápy a huňatým ocasem, jen o málo kratším než tělo. V zimní srsti jsou ušní boltce opatřeny štětičkou prodloužených chlupů. Zbarvení mívá proměnlivé. Zatímco spodní strana těla je obvykle bělavá, hřbet, boky, ocas i hlava bývají rezavé, šedohnědé, tmavohnědé až černé. V jednom vrhu se objevují rezavá i tmavě zbarvená mláďata. Zatímco tmavěji zbarvení jedinci se vyskytují častěji v horských jehličnatých nebo smíšených lesích, rezavé veverky častěji vidíme spíš v listnatých porostech a hájích nižších poloh.
Ekologie
Aktivní jsou ve dne, žijí samotářsky. Vyskytují se ve smrkových, smíšených i listnatých lesích, parcích a zahradách. Nejčastěji ji zastihneme na stromech, výborně skáčí a ve větvích se pohybují velmi obratně. Při skocích dokáží překonat vzdálenost větší než čtyři metry. V přírodě se živí rozmanitou potravou. Hlavní složku tvoří semena, ořechy, plody stromů a keřů, ovoce, výhony, pupeny, listy, houby a nepohrdnou ani hmyzem, ptačími mláďaty a vajíčky. Přes léto si nadbytečnou potravu ukládá do zásobáren, které využívá v zimě. Na poměrně velkém teritoriu, které obývá si staví hnízdo z větviček vystlaná trávou a listím. Někdy využívá dutiny stromů nebo opuštěná hnízda ptáků. Zimní hnízda jsou kulovitá a mnohem důkladněji postavená než letní. Zimu nepřespává, ale za nepříznivého počasí a v silných mrazech nevylézá ven. K rozmnožování dochází v přírodě1-3 krát ročně. Populační výkyvy se dostavují v šesti až osmiletých intervalech v závislosti na úrodě smrkových šišek. Dožívají se okolo sedmi let, v přírodě obvykle méně.
Rozšíření
Vyskytuje se v Evropě (včetně britských ostrovů) a Asii až po východní Sibiř, severovýchodní Čínu, Koreu a ostrovy Sachalin a Hokkaido.
V našich podmínkách se rozmnožují nejčastěji dvakrát ročně, první porody probíhají již od února a března. Před pářením zvířata pořádají divoké honičky a častěji se ozývají. Samice rodí po 38 dnech obvykle 3-4 mláďata, výjimečně i více. Kojí je okolo šesti týdnů, ve třech až čtyřech týdnech začínají přijímat pevnou potravu. Osamostatňují se ve dvou až třech měsících, v tomto věku je musíme odstavit. Pohlavně dospívají do deseti měsíců, jarní mláďata se mohou rozmnožovat ještě v témže roce.
Krmení podáváme jednou denně. Jako základní krmení jim podáváme směs semen a ořechy. Dále přidáváme větvičky s listy a pupeny i větve jehličnanů, smrkové šišky a bukvice. Vhodným doplňkem jsou lesní plody, nakrájené ovoce a zelenina. Důležitý je i menší podíl živočišného krmení (5-15%), podáváme hmyz, mleté libové maso, myší holata, suchary pro psy nebo kočky, uvařené vejce, tvaroh, jogurt a sýr. Občas jim přidáme piškoty, tvrdé pečivo a těstoviny. Krmení doplníme o vitamínové a minerální směsi pro hlodavce. V zimním období omezíme podávání šťavnaté potravy, která by mohla po zmrznutí způsobit zažívací potíže. Na pití postačuje voda. Denně veverky spotřebují 50-60 g potravy.
