Velkým úkolem svaté Lucie bylo vymetat tmu a přinášet světlo. Však také její jméno pochází z latinského lux, což znamená světlo. O tom, že bylo co vymetat, svědčí i skutečnost, že čas od svátku sv. Lucie do Narození Páně byl nazýván černou zimou. Podle lidové víry je sv. Lucie i ochranitelkou proti čarodějnicím a zlým kouzlům a podle starého českého pořekadla je svatá Lucie i královnou zimy. V předvečer tohoto svátku nastává jedna z nejtemnějších nocí, kdy se scházejí čarodějnice, aby škodily lidem. Jejich nejoblíbenějším místem k ďábelským rejům je Radhošť.
Proti zlu bylo třeba se bránit. Hospodyně dělaly nad vrata chlévů křížky svěcenou vodu. Od svátku sv. Lucie až do Božího narození dávaly hospodyně kravám kousek těsta, smíchaného s rozličným kořením a zeleninami, aby neměly nad nimi čarodějnice moci. Po jmenovaný čas bývá chlév uzamčen, aby odtamtud nemohla čarodějnice vzíti ani ždibec hnoje. »V těch dnech hospodyně nedá ani neprodá žádnému ani lžičku mléka, kdyby kdo a jak prosil, bojíc se, že by mléko přišlo čarodějnici do rukou, kteráž by pak dobytku uškodila. Když se čarodějnici podaří někde kousek hnoje popadnouti a ucho z rendlíku vzíti, nastrká toho hnoje do jeho díry a tím potom tak dlouho hospodyni škodí a užitku odbírá, pokud hnůj z rendlíku se zachová.“
https://www.ceskezvyky.cz/kategorie/ceske-zvyky/zima/13-12-tradice-sv-lucie/
Ve Slezsku se zase věřilo, že když hospodyně každý den od sv. Lucie až do Božího narození odloží stranou jedno poleno dříví a těmito se na Boží hod zatopí, tam zlé mocnosti hospodářství neuškodí. Další zvyk nabádal hospodáře, aby v tento den vyrobil stoličku a v místě suku udělal otvor. Tím mohl o mši na Boží hod rozeznat v kostele čarodějnici. Nebo si muži mohli vyrobit malý dřevěný stolek, který měl čarodějnou moc – když si na něj pak o Vánocích v kostele stoupli, rozeznali v davu lidí, kdo z nich jsou zlé čarodějnice – uviděli je stát otočené zády k oltáři. Vyrobit tento stolek však nebyla hračka – nesměl být použit ani jeden hřebík a existoval složitý návod, který bylo potřeba dodržet. Podobně jako stolička se vyřezávala vařečka, ale bez suku. Tomu, kdo s ní míchal na Boží hod, přišla do domu čarodějnice.Stala se patronkou švadlen, krejčích, kočích i dalších řemesel.
Na svátek svaté Lucie se podle zvyku nesmělo příst ani drát peří. Kde se tak stalo a Lucky to zjistily, hospodyni vzaly kužel s namotanou přízí a také všechno peří rozfoukaly po světnici. Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám a snad aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den prát ani příst. Věřilo se, že té přadleně, kterou by Lucka přistihla při práci, naplnila by komínem světnici prázdnými vřeteny a ty by musela obratem napříst. Na Valašsku dokonce vynášely přadleny své kolovraty ze světnice na půdu. Nezřídka se za Lucky převlékaly sousedky a kontrolovaly jiné, zda nepředou či nederou peří. Těm, které přistihly při draní rozfoukaly peří po celé světnici a těm, které předly rozmotaly napředené nitě.
