… čas plný očekávání a tajemných přání…nastanou velké a láskyplné přípravy…
Začíná „advent“, pro naše předky to bylo období radostného očekávání tajemného narození božího syna, ale také čas pokání, střídmosti, kajícnosti, odříkání a původně i půstu.
PRVNÍ ADVENTNÍ NEDĚLE, ŽELEZNÁ, www.ceskezvyky.cz
Skončily polní práce, země odpočívá. Nastal čas dlouhých večerů, období klidu, rozjímání a zklidnění. Přesto lidé nezaháleli, místy se ještě dodělávaly zmeškané polní práce, kácel se les, dělaly se otýpky z lesního chábí a roští na topení. Loupala se kukuřice a mlátilo se ve stodolách obilí. Ženy se za svitu loučí a svíček věnovaly šití, pletení a večer se chodilo na přástku konopí a na dračku peří. Muži opravovali nářadí, štípali šindele, pletli košíky, pokuřovali. Přichází, ale i dojemné svátky blaha, pokoje, radosti. Svátky, které jsou opředené kouzlem zkazek, obyčejů, písní, koled a pověr. Veselý adventní čas právě začíná.
Na adventním věnci zapalujeme první fialovou svíčku, tzv. svíci proroků. Tato svíčka je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista.
Bohoslužby v první adventní neděli mluví o druhém příchodu Krista, nabádají k bdělosti a pokání. Umlkají zpěvy Gloria (Sláva na výsostech Bohu) aby se s o to větší silou a slávou rozezněly opět až o Vánocích.
