… výzdoba kam se podíváš, pípání těch malých drobečků, barvy a mašličky, tradice a básničky, vůně pečení a kytiček…
DNY PAŠIJOVÉHO (VELKÉHO) TÝDNE, POČÍNAJE KVĚTNOU NEDĚLÍ MAJÍ TYTO NÁZVY:
https://www.ceskezvyky.cz/kategorie/ceske-zvyky/jaro/pasijovy-tyden/
ŠESTÁ POSTNÍ NEDĚLE, KVĚTNÁ – je týden před Velikonocemi, hlavním tématem tohoto dne je zvěst o slavném vjezdu Krista do Jeruzaléma. V některých oblastech se větvičky jívy svazují do velkých svazků zvaných „palmy“, obdobné pugétky se podle krajových zvyklostí nazývají též „košťata“, „ráhna“ či „jehnídy“. Tyto „palmy, pugéty“ měly symbolický význam, neboť se jimi vítal Ježíš a v antice byly symbolem vítězství. Zelené ratolesti nebo proutky „kočiček“se žehnají v kostele, mají pak svou úlohu v domácích obřadech, ochraňují dům před požárem, zajišťují budoucí úrodu…
MODRÉ PONDĚLÍ – přišlo ke svému barevnému přívlastku pravděpodobně odvozením od cechovních zvyklostí „modrých“, tj. nepracovních pondělků. Měli bychom dbát klidu a mlčenlivosti. Na modré pondělí ráno vzdáme úctu nebi a počasí a na stůl dáváme zelené osení jako poděkování přírodě a děkujeme za život. V kostelech se vyvěšovalo modré, nebo fialové sukno.
ŠEDIVÉ ÚTERÝ – název je údajně odvozen z barvy popela a v některých oblastech jde o žluté úterý. Šedivé úterý bylo liturgicky nevýznamné, ani tento den se stejně, jako na Modré pondělí nekonaly žádné obřady. Tento den byl zasvěcen uklízení, můžeme ho považovat za zahájení jarního úklidu v domácnostech.
SAZOMETNÁ STŘEDA – podle zvyku se vymetaly saze z komínů, čímž se prý vyháněly zlé síly, které by mohly příbytku škodit. Je to také den, kdy Jidáš přislíbil veleknězům jeruzalemského chrámu zradit Krista za odměnu třiceti stříbrných. Pokračoval také předvelikonoční úklid a měl tento den skončit.
ZELENÝ ČTVRTEK – barva tohoto dne se vysvětluje několika způsoby. Jednak se odvozuje od zelenin, které staří křesťané jedli podle zvyku židů. Ohlasem tohoto výkladu je „špenátová“ tradice, jíž se řídíme na Zelený čtvrtek mnohde i dnes. Pojmenování také mohlo vzniknout zkomolením původního německého názvu Greinendonnerstag, tedy „lkavý čtvrtek“, na Grünner Donnerstag, Zelený čtvrtek. Při zpěvu Gloria večerní mše zvoní zvony a pak se znovu rozezní až na Bílou sobotu, často se na stejnou dobu odmlčí i varhany. Zvony „odlétají do Říma“. Liturgická barva tohoto dne je bílá, symbolizuje světlo, radost a nevinnost.
VELKÝ PÁTEK – je nejvýznamnější den křesťanských Velikonoc, čas smutku, rozjímání a nejdůslednějšího půstu k poctě ukřižování Ježíše Krista. Říká se mu též Tichý a byl to opravdu nejtišší a nejsmutnější den v roce. V kostelech se nehraje, nekoná se ani běžná mše, jen modlitby a hlasy pašijí. Je uhašen i oheň, na znamení, že uhasl život Ježíše. Hlas zvonů nahrazovaly řehtačky, různých tvarů a velikostí, oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Liturgická barva je červená. Nejrozšířenější zvyky byly na Velký pátek zaměřené na očištění těla i domovů od případných nemocí a nečistých sil. Věřící drželi přísný půst, málo a tiše mluvili, snažili se nedělat hluk, kromě nezbytných činností nepracovali.
BÍLÁ SOBOTA – pojmenování soboty vychází z bílého roucha novokřtěnců, kteří byli již ve středověku, v tento den v rámci noční bohoslužby křtěni a přijati do církevního společenství.
Bílá sobota je posledním dnem čtyřicetidenního půstu. Všichni se těšili na opětovnou možnost pojídání masa, tanečních zábav a dalších potěšení. Důležitou roli v tento den hrálo světlo a oheň, probíhal obřad svěcení ohně. Liturgická barva je bílá.
BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ (NEDĚLE) – V tuto neděli všichni spěchali do kostela, nastal den radosti a hodování. Slaví se zmrtvýchvstání Ježíše Krista, skončil dlouhý půst. Nikdo nezůstal doma, neboť v rámci svátku se v kostele provádělo okázalé svěcení velikonočních pokrmů: beránka, mazance, ale také vajec, chleba a vína. Přinášejí se také obřadní koláče nebo košíky s masovými pokrmy, například klobásami a jitrnicemi, které už po skončení půstu mohou jíst. Na tyto mše bývalo zvykem chodit v novém, svátečním oblečení, aby tak přivítali onen nový život, který symbolizuje Kristovo vzkříšení. Liturgická barva je bílá.
