… jednoho jako spícího ( úplně polomrtvého, ale děckám jsem to neřekla…) ježka jsem našla v neděli na chodníku- vypadal na malé nezkušené mláďátko na rozpáleném betonu mi ho bylo fákt líto… do rána jsem ho nechala ve stínku na trávníčku, nechala ho napít z jezírka… hned v pondělí ráno jsem píchláčka donesla do školky ukázat děckám a když jsme mu spolu kapali vodičku do pusinky začal se olizovat, což bylo dobrým znamením… hnedle jsme co nejpečlivěji vyhledávali informace o jeho potřebách, o tom co může jíst… rychle jsme mu koupili masíčkovou kapsičku pro kočky a on začal pomalinku papkat, procházel se opatrně po košíčku šel na výlet k duháčkům a nakonec se úplně náš JEŽOUREK BODLINKA uzdravil a my ho s láskou a opatrností včera vypustili do naší školkové zahrady…bude tak u nás vždy vítaným hostem- víme o něm teď úplně všecko a dokonce jsme si na něj i zahráli…pořád ho vyhlížíme, ale víme, že si řádí hlavně v noci zatím co my spíme doma v pelíšku u maminky a tatínka s dobrým pocitem malých zachránců…
